Historie plemene
Vlkodav je prastaré plemeno jehož historie se počíná u kmenů Keltů, kteří byli výbornými chovateli dobytka, ale i psů. Měli plemeno, které dokázalo ubránit jejich stáda před vlky, pomohlo jim při lovu a chránilo jejich majetek. Podle legend byl tento pes často vyšší než 120 cm a nebyl pro něj problém ulovit jelena.
První písemnou zmínkou o vlkodavu je dopis římského konzula Quinta Aurelia Symmacha (z roku 391 n.l.), který ve svém dopise děkuje bratru Fláviovi za pár obrovských hrubosrstých psů.
V Irsku se vlkodavům dařilo až do doby, kdy vlci přestali představovat hrozbu pro obyvatelstvo a velicí psi ztratili svoji práci a bylo příliš obtížné je živit. Protože tato situace trvala velmi dlouho, plemeno téměř vyhynulo. Za jeho záchranu vděčíme kapitánu Grahamovi, který posbíral poslední vlkodavy, co v Irsku a Anglii žili a začal s obnovou plemene. Bohužel, jedinců vhodných k chovu bylo tak málo, že byl nucen k původním vlkodavům přikřížit i deerhoundy a dogovité psy. Jeho práce však byla odměněna velikým úspěchem, když koncem 19. století uznal anglický Kennel Club vlkodava jako plemeno (v roce 1885 byl založen The Irish Wolfhound Club of Great Britain) a uznal i jeho standard, který kapitán Graham sestavil a který až na malé změny platí dodnes.
Jaký je
Vlkodavi jsou oblíbeni především pro svůj typický „rozcuchaný“ vzhled, velikost a mírnou povahu. Jsou velmi oddaní své rodině, dobrosrdeční a přátelští. Zároveň si však velmi dobře pamatují dobu, kdy hlídali pozemky svých pánů a je pro ně hračkou být dobrými hlídacími psi. Pro jejich velikost a sílu je však bezpodmínečně nutné, vychovat je v co nejútlejším věku, později je výchova velmi nesnadná, neboť nevychovaný vlkodav se často stává paličatým a jako takový je pak více než pro radost na obtíž. Pokud však je výchova zvládnuta včas, stává se z vlkodava ideální společník člověka. K malým dětem se chová velmi ohleduplně a opatrně. Podobný postoj jako k dětem si zachovává i k domácím zvířatům. Celkový vzhled: Hlava: Čenich: Skus: Uši: Krk: Tělo: Ocas: Přední končetiny: Zadní končetiny: Tlapy Srst: Barva a znaky: Hmotnost a velikost:
Vlkodav je zařazen mezi plemena chrtů a to, že nejde o náhodu poznají jeho majitelé ve chvíli, kdy pes spatří běžícího zajíce, srnu, kočku nebo i list pohybující se ve větru. Mnoho vlkodavů miluje běhání, bohužel dostihy chrtů jim obvykle příliš přitažlivé nepřipadají, protože považují často za velmi podprůměrnou zábavu běhat pořád dokola za jedním igelitovým střapcem. Poněkud větší nadšení často projeví při coursingu, tedy terénním závodu, kdy se trať mění a psi tedy běhají pokaždé jinak. Pokud si zamilují tento sport, je úžasné je pozorovat při jejich běhu.
Vlkodav je fantastické plemeno, které v sobě nese mystiku z dávných časů, hrdost svých původních pánů a laskavé srdce. Tohoto psa si nezamiluje každý, ale kdo pochopí jeho duši, teprve ten pozná, o čem je řeč, když se řekne: „Pes králů - král psů“.
Irský vlkodav by neměl být tak těžký a masivní jako doga. Avšak měl by být větší než deerhound, kterému je jinak podobný svou velikostí, majestátem, silnými a dobře tvarovanými svaly, lehkým a aktivním pohybem, hlavou nesenou vysoko, ocasem lehce ohnutým směrem vzhůru.
Dlouhá, k nosu se zužuje, lebka nepříliš široká, čelní stop naznačen.
Dlouhý a mírně zašpičatělý.
Ideální je nůžkový, lehčí odchylky přijatelné.
Malé, složené, nesené stejně jako u greyhounda.
Raději dlouhý, silný a svalnatý, klenutý, bez volné kůže tvořící záhyby.
Hrudník velmi hluboký, prsa široká, hřebet raději delší než krátký, bedra mírně klenutá, břicho vtažené.
Dlouhý a silný, nesený v mírném oblouku, dobře osrstěný.
Svalnatá ramena umožňující dýchání hrudníku, lokty dobře usazené, nesmí se vytáčet ven ani dovnitř. Nohy silné a rovné.
Svalnaté stehno, lýtko silné a dlouhé jako u greyhounda. Hlezna dobře spuštěná, ani vbočená, ani vybočená.
Přiměřeně velké, okrouhlé, nenatáčejí se dovnitř ani ven, prsty sevřené a klenuté se silnými ohnutými drápy.
Hrubá a tvrdá na celém těle a hlavě. Zvlášť dlouhá a hrubá nad očima a na spodní čelisti.
Uznávané barvy jsou šedá, žíhaná, červená, černá, čistě bílá a jiné barvy, které se objevují u deerhounda.
Minimální výška u psa by měla být 79 cm, minimální hmotnost 54,5 kg. U fen je minimální výška 71 cm, minimální hmotnost 40,5 kg. Všechna zvířata pod tyto parametry se musí postihovat. Velká hmotnost spolu s kohoutkovou výškou a přiměřenou délkou těla je požadavek, který by měl být cílem.
Náhledy fotografií ze složky Irský vlkodav